Best Reisen - Dovolená a last minute zájezdy 2010

Tunisko

Tunisko - dotek s Afrikou

Tunisko je rozlohou nejmenším státem severní Afriky, zaujímá však větší plochu než Česká republika. Pobřeží Středozemního moře tvoří 1200 km. Navzdory své relativně malé rozloze se vyznačuje poměrně výraznou mnohotvárností v přírodní a společenské sféře.

Příroda

Tunisko má dlouhé poměrně geograficky členité pobřeží s výrazným Gabeským zálivem (Malá Syrta) a několika ostrovy, z nichž je největší Djerba, která je turisticky atraktivním a vyhledávaným místem.
Na severu sem z Alžírska zasahuje pohoří Atlas s nejvyšším vrcholem Jebal Chaambi (1544 m), kde se v zimních měsících může vyskytnout i sněhová pokrývka. Z něho se k severovýchodu táhne výběžek pohoří Dorsale (Tuniské záda) a masivy Krumíria, Mogod, vytvářející na severním korálovém pobřeží bizarní skalnaté útesy a laguny. Severní části uzemí protéká úrodným údolím největší tuniská řeka Medžerda, ostatní vodní toky jsou většinou občasné, případně úplně vyschlé (wádí). Jižním směrem se rozkládají tepny náhorní plošiny, které na východě přecházejí do pobřežní nížiny Sahel (pobřeží) a na jihu do rozlehlých nížin, vyplněných solnými jezery - šotty. Ty jsou většinu roku vyschlé. Největší a turisticky nejatraktivnější je Chott El Jerid (5000 km2). Skoro třetinu uzemí Tuniska zabírá poušť, konkrétně písečná Sahara a kamenitá pouštní plošina Dahar.

Podnebí

Podnebí Tuniska se vyznačuje znaky charakteristickými pro středomořské subtropické klima s horkým létem a mírnou zimou, během které spadne převážná většina srážek. Východní pobřeží a ostrov Djerba jsou vyhledávaným cílem turistů během celého roku, protože i v zimních měsících tu teplota zřídkakdy klesne pod 18°C. Ve vnitrozemní stepi se projevuje vliv kontinentálního podnebí. Na jižní části se projevuje typicky saharské suché a horké podnebí. Letní teploty zde převyšují 35°C. Ze Sahary proudí v létě horký vzduch sciroco, ovlivňující celé území Tuniska.

Flora

Tuniska úzce souvisí s klimatickými a půdními podmínkami. Severovýchodní část je zalesněná a vyznačuje se druhovou pestrostí - korkovníky, duby, jedle, osiky, atd. Na úpatích hor převládají křovinaté lesy vřesovitého charakteru - macchie. Vnitrozemská step je zarostlá trávou alfa. Flóra jižných oblastí je velmi chudá. Rostou zde hlavně kaktusy, agáve a aloe. V oázách díky bohatým spodním pramenům rostou hlavně palmy datlové. Hlavní produkční oblastí olivovníků je pásmo Sahel. Ovocným stromům (meruňky, fíky, citróny a pomeranče) se daří hlavně v oblasti poloostrova Cap Bon, odkud pochází také mnoho druhů vín určených hlavně na vývoz.

Fauna

Na živočichy je dnešní Tunisko poměrně chudé. Před příchodem Féničanů a Římanů tu žil slon africký, lvi a pantéři. Dravá zvěř byla dodávána do římských arén a cirkusů, proto mnoho druhů z Tuniska vymizelo. Na severu se dnes vyskytují hlavně kočkovité šelmy, divoká prasata a jeleni. Je zde významný chov skotu, ovcí a koz. Exotičtější fauna se vyskytuje na jihu. Gazely a hyeny jsou k vidění již zřídka, početnější jsou antilopy, pouštní lišky, zajíci, velbloudi a škorpióni. Poměrně hojně jsou v Tunisku zastoupeni plazi, avšak lidem se vyhýbají. Z mořských živočichů převládají sardinky a tuňáci. Severní pobřeží v okolí Tabarky zvlášť vyhledávané potápěči je bohaté na korály a raky. V Tunisku existuje 8 národních parků s celkovou rozlohou 196.706 ha.

Historický vývoj

První obyvatelé se objevili na území dnešního Tuniska asi před 400 000 lety. Okolo 4000 let př.n.l. po vyschnutí saharského moře sem přišly kmeny berberského původu. Výhodná strategická poloha území měla už od historických dob výrazný vliv na jeho vývoj. První osady Féničanů na tuniském území byly založeny v 11. století př.n.l. a roku 814 př.n.l. bylo královnou Didó založeno Kartágo, které bylo v punské válce zničeno a stalo se součásti Římské říše. V 7.století n.l. ho obsadili muslimští Arabové a koncem 16.století se stalo součásti Osmanské říše, později si vydobylo suverenitu. V polovině 19. století se země zadlužila u evropských bank tak, že to posloužilo Francii jako záminka k tomu, aby v roce 1881 převzala nad zemí kontrolu. Francouzští kolonialisté postupně zabírali většinu nejlepší půdy. V roce 1956 získalo Tunisko nezávislost a o rok později vyhlásilo republiku. Prvním prezidentem se stal Habib Bourguiba, který byl u moci až do roku 1987. Jeho nástupcem se stal současný tuniský prezident Ben Ali, který zavedl mírnější režim a reformami se snažil oživit hospodářství.

Společnost

Dnešní tuniská společnost představuje rovnováhu mezi tuzemskými denními tradicemi a západním způsobem života, proto se dá hovořit o tzv. dvojí kultuře. Vedle arabštiny je úředním jazykem i francouzština. Dvojjazyčnost a výhodná poloha má pozitivní vliv na spolupráci jak s arabskými zeměmi tak i se západním světem. Tunisané jsou jazykově velmi zdatní, kromě úředních jazyků se lze běžně domluvit italsky, anglicky a německy. Většina tuniské populace je soustředěna na pobřeží a až 60% ve městech. Přibližně polovina obyvatelů má méně jak 24 let. Tunisané jsou převážně Arabové smíšení s Berbery a jinými středozemními a africkými národy. Na jihu země dodnes žijí kočovní Tuaregové. K světovým unikátům patří zvláštní obydlí původních obyvatelů severní Afriky - Berberů. V oblasti Matmatských vrchů, kde teploty vystupují až na 50°C, mají v písečné půdě vyhloubené své jeskynní příbytky - troglodyty, ve kterých se po celý rok udržuje konstantní teplota 20°C.

Náboženství

Státním náboženstvím v Tunisku je islám, přitom tuniská ústava rozlišuje mezi občanským a náboženským životem. Moderním pohledem je daný tón společenského života a záleží na jednotlivcích, v jaké míře náboženství praktikují. Tunisko patří mezi první z arabských zemí, kde bylo zrušeno mnohoženství a islámský fundamentalismus postaven mimo zákon.Tradiční muslimský život se ve větší míře projevuje ve vnitrozemí než v pobřežních zónách, neboť je více ovlivněno evropským způsobem života. V Tunisku se nachází čtvrté posvátné město muslimů Kairouan. Tunisané jsou velmi tolerantní i k jiným náboženstvím. V zemi žije několik židovských komunit, které tu také mají své synagogy. Nejznámější je La Ghriba na Djerbě, kam putují Židé z celé severní Afriky.

Hospodářství

Tunisko je země s tržní ekonomikou. Jeho ekonomika roste v průměru 6% HDP ročně. Mezi nejdůležitější exportní komodity patří fosfáty, olivy, olivový olej, datle, alfa, dub korkový. Významný zdroj příjmů představuje pro zemi zahraniční cestovní ruch. Ročně navštíví Tunisko přibližně 5,1 mil. turistů, z toho cca 1 mil. Němců a cca 1 mil. Francouzů (2000). V roce 2007 navštívilo Tunisko více jak 150 tis. turistů z České republiky. Tunisané si velmi váží svého zaměstnání, proto i zaměstnanci hotelů jsou k turistům velmi milí a ochotní.

Můžete pokračovat na:

• o Tunisku
• PORT EL KANTAOUI
• SOUSSE
• MONASTIR
• HAMMAMET
• HAM. YASMINE
• MAHDIA
• OSTROV DJERBA
• výlety
• slevy